Politický vězeň a spisovatel se narodil se v rodině klempíře a instalatéra, který se zúčastnil bojů čs. legií v Rusku. Od roku 1938 se Rambousek učil v Praze instalatérem. V roce 1941 byl přijat na strojní průmyslovou školu, musel však odjet do Berlína, kde byl v letech 1942–44 pracovně nasazen jako klempíř. Po návratu byl zaměstnán v Prag-filmu na Barrandově jako zámečník, stavěč kulis a osvětlovač. Podílel se na činnosti ilegální odbojové skupiny „František“, jež vyvrcholila jeho aktivní účastí v pražském květnovém povstání 1945. Po osvobození republiky Rambousek pracoval jako osvětlovač a asistent kamery v Československém zpravodajském filmu. V červnu 1946 nastoupil v rámci základní vojenské služby k 1. pohotovostnímu pluku Sboru národní bezpečnosti, kde absolvoval kurs pro osvětové důstojníky. V březnu 1946 se vrátil k Československému zpravodajskému filmu. Po únoru 1948 z něj byl krátkodobě propuštěn a opět přijat, v červnu 1948 emigroval do Německa. Zde jej kontaktovala americká výzvědná služba CIC a od dubna 1949 Rambousek zajišťoval jako agent-chodec spojení mezi zahraničním a domácím protikomunistickým odbojem. V listopadu 1949 byl zatčen a 1950 odsouzen na doživotí za velezradu a špionáž. Z vězení byl podmínečně propuštěn v dubnu 1964. Pracoval jako údržbář v Pražské stavební obnově. V březnu 1968 spouzaložil K 231, sdružující osoby odsouzené po únoru 1948 z politických příčin; jako předseda dokumentační komise se zde podílel na odhalování a zveřejňování komunistických zločinů, za což byl již v roce 1968 a během 70. a 80. let normalizačním režimem systematicky skandalizován (mj. televizní „dokument“ Muž dvou stínů). Měsíc po direktivním zastavení činnosti K 231, v září 1968, Rambousek opět emigroval přes Jugoslávii a Itálii do USA. Usadil se v New Yorku, kde byl zaměstnán jako údržbář a technický zásobovač ve zdravotnictví. Do důchodu odešel v roce 1986. Od roku 1996 žil trvale v Praze.

Jako prozaik Ota Rambousek debutoval až za svého pobytu v USA roku 1973 povídkou Pozor na drůbež v časopisu Telegram (Alberta, Kanada). Prózami a články na společensko-politická témata přispíval také do dalších exilových periodik, např. Amerických listů (New York), Českého slova (Mnichov), Hlasu domova (Melbourne), Nového domova (Toronto), Magazínu (Curych), Západu (Toronto), do Denního hlasatele (Chicago) aj. Po roce 1989 publikoval v RevolverRevue (1990 zde výbor z autobiografické prózy Paměti osvětlovače, ed. Vladimír Ježek). – V roce 1999 mu byla udělena Medaile Za zásluhy. Osobní zkušenosti agenta a politického vězně určila jak Rambouskovu knižní prvotinu Krochnu s sebou, soubor povídek vyprávěných z perspektivy vězňů odsouzených za vyzvědačství a určených k likvidaci, tak i knihu S prstem na spoušti. Syrovými skicami jednotlivých postav a různorodých dějových situací zde autor vykreslil autentický obraz jedné z nejriskantnějších aktivit protikomunistického odboje, osudy těch, kteří za své odhodlání vzepřít se totalitnímu režimu zaplatili životem či dlouholetým vězněním. Případu Ctirada a Josefa Mašínových je věnována próza Jenom ne strach, ve které Rambousek zprostředkoval Ctiradovo vyprávění o protifašistickém odboji jejich otce (generála Josefa Mašína, člena skupiny „Tři králové“), ale zejména o protikomunistické ozbrojené činnosti obou bratrů po únoru 1948, která v roce 1953 vyvrcholila dramatickým útěkem z republiky přes východní Německo do amerického sektoru v Berlíně. Lze říci, že pro většinu čtenářů de facto objevil téma skupiny Mašínů pro českou literaturu. Kniha působí i jako obecná obhajoba práva člověka bránit svobodu a nezávislost třeba i za použití krajních prostředků. Autorovy osobní životní zkušenosti se rovněž staly východiskem beletrizovaných vzpomínek Paměti lichoběžníka.