S Pamětí národa (https://www.postbellum.cz) připomínáme: V noci ze 13. na 14. dubna 1950 komunistická moc organizovala pod názvem Akce K přepadení dvou set klášterů a církevních internátních škol po celém Československu. Řeholníci, novicové a studenti skončili v internaci a byli vystaveni tlaku, aby se zřekli své víry.

Cílem této rozsáhlé represivní akce byly mužské kláštery a církevní internátní školy po celém Československu. „Asi o půl dvanácté najednou ruch v celém domě a do naší ložnice přišli uniformovaní příslušníci bezpečnosti. Odhrnovali plátno, které oddělovalo naše postele, a křičeli – vstávat, oblečte se, shromážděte se v refektáři,“ vzpomíná Stanislav Peroutka, tehdejší student jezuitské koleje na Velehradě.

Podobná scéna se té noci odehrála v téměř dvou stech klášterech po celé zemi. Řeholníci, novicové i studenti byli hrubě probuzeni, podrobeni často ponižujícím prohlídkám a bez vysvětlení odváženi autobusy se zalepenými okny. Mohli se jen dohadovat, kam je vlastně vezou, a mnozí se obávali, že autobusy uprostřed té noci míří do sibiřských gulagů.

Zadržení skončili v internačních klášterech v Čechách a na Slovensku, kde je čekal polovězeňský režim, fyzická práce a výsměch nebo trest za pokusy věnovat se duchovnímu životu. Estébáci se snažili zejména mládež „převychovat“ ideologickými přednáškami a četbou Rudého práva. „Povídali nám ty svoje teorie o tom, že komunismus bude něco úžasného,“ říká tehdejší novic jezuitského řádu Josef Hladiš.

Součástí internace byla práce v továrnách nebo přímo v internačním klášteře, například prosívání popela nebo likvidace klášterních knihoven. „Knihy jsme nakládali na nákladní auta. Potom jsem se dozvěděl, že vysokoškoláci měli vytřídit, co se dalo prodat za marky nebo za dolary v cizině. To ostatní… Na to tak dlouho pršelo, až z toho nezbylo nic,“ popisuje jezuita Ludwig Armbruster.

Internace měla ještě jeden nezamýšlený důsledek: řeholníci nejrůznějších řádů se setkávali a v novém společenství se dostávali k samotné podstatě své víry. Jak popisuje Benedikt Vladimír Holota: „Nejkrásnější Vánoce jsem prožil v internaci ve shromáždění bratří ze všech řádů.“